[ Pobierz całość w formacie PDF ]
neodjede, dokud je nebude míti v moci. Císaø kázal èeské-
mu kní~eti, aby byl v tom boji u nìho. Tu se rozaíøilo ve mìstì
a mezi vojskem, ~e císaøi jedou na pomoc mu~i, z nich~ ka~-
dý má sílu za pìt. A ti jsou prý tak ukrutní, ~e jedí lidi. Ka~dý
prý ae posoudí, jací asi lidé to mohou být.
Kdy~ se Èechové dovìdìli, jaká povìst o nich jde, tu, kdy~
ji~ byli blízko mìsta, u~ili lsti: napíchali na ro~nì tìsto ve formì
dìtí a ukazovali jim, jak hltavì jedí. Vlachové myslili, ~e Èeai
jedí dìti, a velmi se jich báli. Pravili: Ubohá matka, která
se odvá~í poèkat se svými dìtmi na tyto lidi! Jakmile Èecho-
vé pøiali k mìstu, pøebrodili øeku, neboe Údolen z Chya nalezl
brod a tím svùj rod proslavil. Èechové si nadìlali kraboaek
a tìmi chránìni dobyli mìsta útokem. Neboe Vlachové mys-
leli, ~e to po ~ebøících lezou na zeï èerti; neodvá~ili se s nimi
srazit a utekli. Èechové, chtíce pomstít pohanu císaøovny, uèi-
nili skutek, o nìm~ jest mi hanba mluvit. Kdo chtìl zùstat v tom
mìstì na ~ivu, musel kobyle z øiti vytrhnout fík svými ústy. I za-
èali pak naznaèovat na prstech fíky. Kdy~ takový fík nabídnea
Vlachu, tak by tì zabil. Èechové se dostali první do mìsta
a vzali si ne lepaí klenoty.:cla hradì sv. Víta Mojí noha svícnu
prý `alomounova. Milánatí ji prý vzali v Jerusalemì, kdy~ táh-
li na ~idy s Titem a Vespasianem. Kdo chce, mù~e tu nohu
vidìt pøed oltáøem. Vìz, ~e se jí nynìjaí práce nemohou rov-
nat. Podìbradatí prví vystoupili na tu zeï. Proto dostali
od kní~ete do atítu ~ebøík.
XLVIII. O nejvyaaí poctì prvého èeského kráIe
Ta slu~ba pøiala nìmeckému císaøi zavdìk a dal èeskému
kní~eti na vybranou: buï aby si vzal z mìsta tìla svatých Tøí
králù, anebo aby se jeho zemì stala královstvím. Kní~e to
pøedlo~il k rozhodnutí zemanùm a podle jejich rad vybral zemi
korunu. Nadto zmìnil císaø zemi atít a úøad èeského kní~ete
na svém dvoøe. Místo èerného orla dal králi bílého lva s jed-
ním ocasem a ustanovil krále èíaníkem na svém dvoøe, zpro-
stiv jej døívìjaí slu~by, toti~ dr~et kotel nad ohnìm. A kdy~
se bude volit císaø a uchazeèi se budou pøít, tu mìl vejíti mezi
nì; a císaøem ~e se stane ten, koho on urèí. Potom císaø Vra-
tislava korunoval na prvního krále a prohlásil králem èeským
i polským.
XLIX. O biskupu Jaromírovi, kráIovu bratru
Biskup `ebíø zemøel a Jaromír se zemany pøedstoupil pøed
krále a pøipomenul mu Spytihnìvùv odkaz. Král, aè o nìm
vìdìl, chtìl pøece biskupem uèiniti Nìmce. Zemané se radili
a nakonec po~ádali Kojatu, aby promluvil jejich jménem
s králem. Kojata se domluvil s moudøejaími a vzal na sebe øeè
za kní~ete Jaromíra. Pravil Králi, raè slyaeti øeè svých vlady-
kù! Pamatuj na díl svého bratra, jím~ jest biskupství. Sluaí se,
aby on sedìl na tom stolci. Nesluaí se, aby král tak topil své-
ho bratra. Nechceme postoupiti biskupství Nìmci. Tvùj bratr
namáhavì vypudil Nìmce ze zemì, nevíme, kdo do tebe vlou-
dil nìmeckou ~ílu. Králi, vaechnu svou èest máa od Èechù,
od Nìmcù jen úklady. Nedopustíme, aby se Nìmec stal na-
aím biskupem. Král se otázal: Je to vaae slovo? Vaichni
odpovìdìli: To jest naae slovo. Kdy~ král vidìl, ~e jest tì~ko
protiviti se celé obci, pravil: Chtìl jsem vyzkouaet vaai vìr-
nost. Dìkuji vám, ~e jste vìrni svému kní~eti. Biskupství pøeji
svému bratru a budu mu v tom nápomocen, aè budou-li jej
kanovníci chtít volit.
Kanovníci jej mìli biskupem rádi. Nìmci mu øíkali Gebhart.
Tento biskup porazil Jana, biskupa moravského, neboe Olo-
mouc prý patøí pod biskupství èeské. Pravil mu: Dìláa
se biskupem a nemù~ea to dokázat. Ten mu odpovìdìl: Do-
svìdèím listinami, ~e biskupem jsem. Knìz Jan na pra~ského
biskupa ~aloval v Øímì, ale on se nechtìl dostaviti k roku. Pa-
pe~ se naò proto rozhnìval, ale Jaromír získal pomoc
u Mechildy, královny lombardské, jejím~ byl pøíbuzným; proto
jej také velmi ctila. Ta získala pro Jaromíra pape~ovu pøízeò.
O té královnì jsem vypustil vyprávìní oné kroniky, neboe se to
netýká naaí zemì a také se taková øeè na mne nesluaí. Mno-
hý mravný by mì vinil: a Jednak nemravnì, ~es to psal.
L. O míaeòské a saské vojnì
Potom král pro moravského kní~ete porazil Litolda. vévodu
rakouského. Pak se vypravil na kní~ete srbského, toti~ na mí-
aeòského markrabìte. Blí~e Míanì postavil král hrad Hvoz-
dec a rozestavil pøed Míaní vojska. V Míani byl Beneda, udat-
ný Èech, který byl u krále v nemilosti. Král, dav mu své slovo,
kázal mu, aby seael k nìmu, a zaèal s ním hovoøit. Vzpomnìl
si, ~e Beneda chtìl zabít krále, a rozhodl se pomstít nevìru
nevìrou. Otázal se ho, co~e svede svým meèem? Beneda
odpovìdìl: Pøetnu jím dva ~ernovy. Divil bych se, kdyby ta
vìc byla pravdivá. Snad se chtìl jen pochlubiti. Leda~e by
k meèi pøistoupila taková síla, ~e by to pak bylo pravda, jako
se ète o Rolandovi kdy~ pohani tenkrát urazili Karla. Mo~ná
vaak, ~e Beneda chtìl jen králi vyhro~ovat. Král od nìho vzal
meè, jako by si jej chtìl prohlídnout, a probodl Benedu ranou
do tøísel.
O kní~eti BøetisIavovi a Zderadovi
Od Míanì poslal král svého syna Bøetislava a s ním moud-
rého pana Zderada na saského kní~ete. Uprostøed Sas mìl
kní~e dìtinský nápad: zajal se s panici osvì~ovat koupelí
v øece. Zderad kní~eti pravil: Co~ jsi doposud nebyl na ~ádné
výpravì? Myslía, ~e se koupáa ve Vltavì? Kdybys chtìl po-
[ Pobierz całość w formacie PDF ]