[ Pobierz całość w formacie PDF ]
neodjede, dokud je nebude míti v moci. Císař kázal české-
mu kní~eti, aby byl v tom boji u něho. Tu se rozaířilo ve městě
a mezi vojskem, ~e císaři jedou na pomoc mu~i, z nich~ ka~-
dý má sílu za pět. A ti jsou prý tak ukrutní, ~e jedí lidi. Ka~dý
prý ae posoudí, jací asi lidé to mohou být.
Kdy~ se Čechové dověděli, jaká pověst o nich jde, tu, kdy~
ji~ byli blízko města, u~ili lsti: napíchali na ro~ně těsto ve formě
dětí a ukazovali jim, jak hltavě jedí. Vlachové myslili, ~e Čeai
jedí děti, a velmi se jich báli. Pravili: Ubohá matka, která
se odvá~í počkat se svými dětmi na tyto lidi! Jakmile Čecho-
vé přiali k městu, přebrodili řeku, neboe Údolen z Chya nalezl
brod a tím svůj rod proslavil. Čechové si nadělali kraboaek
a těmi chráněni dobyli města útokem. Neboe Vlachové mys-
leli, ~e to po ~ebřících lezou na zeď čerti; neodvá~ili se s nimi
srazit a utekli. Čechové, chtíce pomstít pohanu císařovny, uči-
nili skutek, o něm~ jest mi hanba mluvit. Kdo chtěl zůstat v tom
městě na ~ivu, musel kobyle z řiti vytrhnout fík svými ústy. I za-
čali pak naznačovat na prstech fíky. Kdy~ takový fík nabídnea
Vlachu, tak by tě zabil. Čechové se dostali první do města
a vzali si ne lepaí klenoty.:cla hradě sv. Víta Mojí noha svícnu
prý `alomounova. Milánatí ji prý vzali v Jerusalemě, kdy~ táh-
li na ~idy s Titem a Vespasianem. Kdo chce, mů~e tu nohu
vidět před oltářem. Věz, ~e se jí nynějaí práce nemohou rov-
nat. Poděbradatí prví vystoupili na tu zeď. Proto dostali
od kní~ete do atítu ~ebřík.
XLVIII. O nejvyaaí poctě prvého českého kráIe
Ta slu~ba přiala německému císaři zavděk a dal českému
kní~eti na vybranou: buď aby si vzal z města těla svatých Tří
králů, anebo aby se jeho země stala královstvím. Kní~e to
předlo~il k rozhodnutí zemanům a podle jejich rad vybral zemi
korunu. Nadto změnil císař zemi atít a úřad českého kní~ete
na svém dvoře. Místo černého orla dal králi bílého lva s jed-
ním ocasem a ustanovil krále číaníkem na svém dvoře, zpro-
stiv jej dřívějaí slu~by, toti~ dr~et kotel nad ohněm. A kdy~
se bude volit císař a uchazeči se budou přít, tu měl vejíti mezi
ně; a císařem ~e se stane ten, koho on určí. Potom císař Vra-
tislava korunoval na prvního krále a prohlásil králem českým
i polským.
XLIX. O biskupu Jaromírovi, kráIovu bratru
Biskup `ebíř zemřel a Jaromír se zemany předstoupil před
krále a připomenul mu Spytihněvův odkaz. Král, ač o něm
věděl, chtěl přece biskupem učiniti Němce. Zemané se radili
a nakonec po~ádali Kojatu, aby promluvil jejich jménem
s králem. Kojata se domluvil s moudřejaími a vzal na sebe řeč
za kní~ete Jaromíra. Pravil Králi, rač slyaeti řeč svých vlady-
ků! Pamatuj na díl svého bratra, jím~ jest biskupství. Sluaí se,
aby on seděl na tom stolci. Nesluaí se, aby král tak topil své-
ho bratra. Nechceme postoupiti biskupství Němci. Tvůj bratr
namáhavě vypudil Němce ze země, nevíme, kdo do tebe vlou-
dil německou ~ílu. Králi, vaechnu svou čest máa od Čechů,
od Němců jen úklady. Nedopustíme, aby se Němec stal na-
aím biskupem. Král se otázal: Je to vaae slovo? Vaichni
odpověděli: To jest naae slovo. Kdy~ král viděl, ~e jest tě~ko
protiviti se celé obci, pravil: Chtěl jsem vyzkouaet vaai věr-
nost. Děkuji vám, ~e jste věrni svému kní~eti. Biskupství přeji
svému bratru a budu mu v tom nápomocen, ač budou-li jej
kanovníci chtít volit.
Kanovníci jej měli biskupem rádi. Němci mu říkali Gebhart.
Tento biskup porazil Jana, biskupa moravského, neboe Olo-
mouc prý patří pod biskupství české. Pravil mu: Děláa
se biskupem a nemů~ea to dokázat. Ten mu odpověděl: Do-
svědčím listinami, ~e biskupem jsem. Kněz Jan na pra~ského
biskupa ~aloval v Římě, ale on se nechtěl dostaviti k roku. Pa-
pe~ se naň proto rozhněval, ale Jaromír získal pomoc
u Mechildy, královny lombardské, jejím~ byl příbuzným; proto
jej také velmi ctila. Ta získala pro Jaromíra pape~ovu přízeň.
O té královně jsem vypustil vyprávění oné kroniky, neboe se to
netýká naaí země a také se taková řeč na mne nesluaí. Mno-
hý mravný by mě vinil: a Jednak nemravně, ~es to psal.
L. O míaeňské a saské vojně
Potom král pro moravského kní~ete porazil Litolda. vévodu
rakouského. Pak se vypravil na kní~ete srbského, toti~ na mí-
aeňského markraběte. Blí~e Míaně postavil král hrad Hvoz-
dec a rozestavil před Míaní vojska. V Míani byl Beneda, udat-
ný Čech, který byl u krále v nemilosti. Král, dav mu své slovo,
kázal mu, aby seael k němu, a začal s ním hovořit. Vzpomněl
si, ~e Beneda chtěl zabít krále, a rozhodl se pomstít nevěru
nevěrou. Otázal se ho, co~e svede svým mečem? Beneda
odpověděl: Přetnu jím dva ~ernovy. Divil bych se, kdyby ta
věc byla pravdivá. Snad se chtěl jen pochlubiti. Leda~e by
k meči přistoupila taková síla, ~e by to pak bylo pravda, jako
se čte o Rolandovi kdy~ pohani tenkrát urazili Karla. Mo~ná
vaak, ~e Beneda chtěl jen králi vyhro~ovat. Král od něho vzal
meč, jako by si jej chtěl prohlídnout, a probodl Benedu ranou
do třísel.
O kní~eti BřetisIavovi a Zderadovi
Od Míaně poslal král svého syna Břetislava a s ním moud-
rého pana Zderada na saského kní~ete. Uprostřed Sas měl
kní~e dětinský nápad: zajal se s panici osvě~ovat koupelí
v řece. Zderad kní~eti pravil: Co~ jsi doposud nebyl na ~ádné
výpravě? Myslía, ~e se koupáa ve Vltavě? Kdybys chtěl po-
[ Pobierz całość w formacie PDF ]